Půjde opět o vrcholy, tentokrát nad 4000 m plus pár dalších zaznamenáníhodných. Otázka ovšem zní, co za vrcholy považovat. Seznamy alpských čtyřtisícovek se diametrálně liší v rozmezí od 50 do 180. Kritéria se používají od by-oko přes historicko-geografická až po exaktní Prominenci. Nicméně jakýmsi standardem se stal seznam lezecké federace UIAA čítající 82 vrcholů a toho se budeme držet i zde.

I přes svou dobrou pověst jsou Alpy, pokud lze užít tohoto spojení, nejnižším nejvyšším pohořím všech kontinentů. I v Oceánii nalezneme vyšší horu a taktéž v Antarktidě se dá vystoupit na místo o 300 m vyšší, než je Mont Blanc. Ale v Alpách to všechno začalo a pokračovalo. Ledovce, cepíny, mačky, lana, skály, kosa, padající šutry, laviny a všechny ty úžasné věci.

Pořadí vrcholů podle výšky. Započítávají se ovšem pouze vrcholy s Prominencí nad 100 m a takových čtyřtisícovek je dohromady 50. Ostatní by za samostatné vrcholy považovány být neměly.

Význam a atraktivita jednotlivých vrcholů v kontextu Alp ve stupnici 1-3. Jedničky jsou nejvyšší vrcholy masivů, Matterhorny atd., dvojky významné hory stále stojící za samostatný výstup a trojky aušus, co si většinou označení vrchol ani nezaslouží.

Prominence je relativní výška hory a pravděpodobně nejobjektivnější kritérium pro určení samostatného vrcholu.

Izolace je nejkratší vzdálenost k čemukoliv vyššímu, udávaná v kilometrech. Další pomocné kritérium pro určení samostatnosti vrcholu.

Obtížnost výstupu normálkou (nejpoužívanější a zpravidla nejlehčí cestou) v západoalpské CAF stupnici. Ve druhém sloupci jsou odpovídající stupně německé SAC stupnice. Barevné odlišení je podobné jako u sjezdovek.
Celá západoalpská stupnice obsahuje ještě nižší stupně P, PE, TF a vyšší TD, ED, EBO. Pro hodnocení výstupů zde uvedených ale ve většině případů postačí následující.

Tip: kliknutí na název chaty na mapě výstupů zobrazí stránku chaty.