Skupina Bernské Alpy
Bernské Alpy zůstávají trochu v pozadí za slavnějšími Walliskými Alpami a masivem Mont Blancu. Ovšem jenom zdánlivě, panorama trojlístku Eiger-Mönch-Jungfrau je podobně pohlednicové jako fotografie Matterhornu. Jedná se o rozsáhlou oblast se spoustou třítisícovek a devíti čtyřtisícovkami. Ty se ještě dělí do dvou masivů:
Masiv Jungfrau
Finsteraarhorn (4274 m)
Aletschhorn (4195 m)
Jungfrau (4158 m)
Mönch (4099 m)
Gross Grünhorn (4044 m)
Eiger (3970 m)
Masiv Schreckhorn
Schreckhorn (4078 m)
Lauteraarhorn (4042 m)

Jádro Bernských Alp je královstvím ledu a skal, místy to tu vypadá jako v Antarktidě. Žádná silnice, sporé stezky a ani chatami se to tady zrovna nehemží. I přesto byla oblast už od počátku 19. století navštěvována geology a kartografy. Někteří vystoupili i na vrcholy, ale museli to maskovat vědou, neboť tehdy byl každý, kdo dobrovolně šplhal do kopců, považován za potrhlého exota.

Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3454 m. Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským 'nádražím'. Uvozovky jsou na místě, protože dnes už se jedná spíše o rozsáhlý turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi, ledovým palácem atd. Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do nadmořské výšky 3571 m. Železnice se začala budovat už v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností. Masivem Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau, z čehož však naštěstí sešlo.