Menu
Epilog
Již od chvíle, kdy se člověk vydělil z říše primátů a stal se 'prvním propuštěncem přírody', začaly v jeho mysli neodbytně
vyvstávat základní otázky. Tyto problémy se již netýkaly jeho existence jakožto živočicha, nýbrž jakožto bytosti, uvědomující
si sebe sama. Růst mozkové kapacity byl ohromným předělem, který lidskému rodu přinesl nejen schopnost učení, dorozumívání
a cílevědomého přetváření přírody, ale i první starosti se jsoucnem. Člověk se začal pídit po podstatě a smyslu.
V této lidské snaze měla vždy významnou, a nebojme se toho výrazu, nezastupitelnou úlohu filozofie. Jen jí (a snad zčásti ještě teologii, která je však již dnes považována za služku filozofie) příslušela úloha zabývat se nejobecnějšími otázkami lidského bytí. Tyto vpravdě kyklopské úkoly formuloval velký Immanuel Kant (možná poněkud lapidárně, nicméně výstižně) ve své slavné Trojici otázek:
Na tyto otázky pravděpodobně neexistuje zcela jednoznačná a vyčerpávající odpověď. Nicméně tisícileté úsilí největších myslitelů přece jen přineslo své ovoce. Dnes již je filozofie schopná dát odpověď. Samozřejmě, nikterak si nenárokuje stoprocentní jistotu a nevylučuje, že myšlení a poznání příštích generací přinesou jistá upřesnění. Avšak to podstatné, nejniternější esence a smysl, téměř jistě zůstane nezměněno.
Slovo závěrem
Po zodpovězení těchto základních problémů jistě vyvstane otázka, zda i v dnešní době má filozofie ještě co říci současnému člověku a zda má ještě vůbec nějaký smysl?
Zde je třeba uvést, že tato otázka obsahuje méně než tři cizí slova a jako taková je proto z filozofického hlediska a priori chybná a tudíž nezodpověditelná.
Seznam pramenů a doporučené četby
Aristotelés – Metafyzika, 1927, 1946
Aristotelés – Kategorie, 1860, 1958
Avicenna – Kniha definic, 1954
Bacon, R. – Opus tertium, 1975
Carnap, R. – Problémy jazyka vědy, 1968
Descartes, R. – Rozprava o metodě, 1933, 1974, 1992
Duns Scotus, J. – Otázky nad Porfýriovou knihou O univerzáliách, 1975
Fichte, J. W. – Základy všeobecného vedoslovia, 1970
Foglar, J. – Rychlé šípy, souborné vydání, 1998
Hegel, G. W. F. – Fenomenologie ducha, 1960
Hegel, G. W. F. – Logika, 1961
Heidegger, M. – Bytí a čas, 1996
Husserl, E. – Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, 1972
Kant, I. – Kritika čistého rozumu, 1930
Kant, I. – Kritika praktického rozumu, 1944
Kusánský, M. – Výbor z díla, 1977
Leibniz, G. W. – Monadologie, 1841, 1925
Lenin, V. I. – Materialismus a empiriokriticismus, 1945, 1975, 1984
Lindgrenová, A. – Děti z Bullerbynu, 1971
Machiavelli, E. – Vladař, 1940
Nietzsche, F. – Tak pravil Zarathustra, 1914, 1920, 1925, 1968
Nietzsche, F. – Ecce Homo, 1929
Nietzsche, F. – Antikrist, 1991
Platón – Obrana Sókratova, 1970
Platón – Ústava, 1980
Plotínós – Enneady (výbor), 1938
Rousseau, J. J. – O původu nerovnosti mezi lidmi, 1949
Rousseau, J. J. – Vyznání, 1929, 1978
Russell, B. – Teorie poznání, 1928
Sartre, J.P. – Marxismus a existencialismus, 1966
Schelling, F. W. J. – Systém transcendentálního idealismu, 1970
Schopenhauer, A. – O ženách, 1929
Schopenhauer, A. – O animálním magnetismu a magii, 1919
Spencer, H. – Dané pravdy mravoučné, 1895
Spinoza, B. – Rozprava o zdokonalení rozumu, 1925
Spinoza, B. – Etika, 1977
Stalin, J. V. – Otázky leninismu, 1927
Störig, H. J. – Malé dějiny filozofie, 1999
Tomáš Akvinský – Summa theologická, 1937-40
Twain, M. – Dobrodružství Huckleberryho Finna, 1975
Voltaire, F. M. – Hovory protiklerikální, 1912
Voltaire, F. M. – Spisy, 1874
Whitehead, A. N. – Matematika a dobro a jiné eseje, 1970
Wittgenstein, L. – Tractatus Logico-Philosoficus, 1968
Wittgenstein, L. – Filozofické skúmania, 1979
V této lidské snaze měla vždy významnou, a nebojme se toho výrazu, nezastupitelnou úlohu filozofie. Jen jí (a snad zčásti ještě teologii, která je však již dnes považována za služku filozofie) příslušela úloha zabývat se nejobecnějšími otázkami lidského bytí. Tyto vpravdě kyklopské úkoly formuloval velký Immanuel Kant (možná poněkud lapidárně, nicméně výstižně) ve své slavné Trojici otázek:
 |
Čemu smíme věřit? Je nějaká vyšší moc? Je lidská vůle svobodná či nikoli? Existuje nesmrtelnost? Tento okruh se zabývá lidskou vírou. |
|
Co máme dělat? Jak máme vést svůj život? O co mohu a o co mám usilovat? Jak se mám chovat ke svým bližním? Tato část se týká lidského jednání. |
|
Co můžeme vědět? Jaký je svět a jak si ho máme představit? Co o něm můžeme vědět? A můžeme o něm vědět vůbec něco jistého? Poslední část se táže na lidské poznání. |
Na tyto otázky pravděpodobně neexistuje zcela jednoznačná a vyčerpávající odpověď. Nicméně tisícileté úsilí největších myslitelů přece jen přineslo své ovoce. Dnes již je filozofie schopná dát odpověď. Samozřejmě, nikterak si nenárokuje stoprocentní jistotu a nevylučuje, že myšlení a poznání příštích generací přinesou jistá upřesnění. Avšak to podstatné, nejniternější esence a smysl, téměř jistě zůstane nezměněno.
 |
 |
 | |
Po zodpovězení těchto základních problémů jistě vyvstane otázka, zda i v dnešní době má filozofie ještě co říci současnému člověku a zda má ještě vůbec nějaký smysl?
Zde je třeba uvést, že tato otázka obsahuje méně než tři cizí slova a jako taková je proto z filozofického hlediska a priori chybná a tudíž nezodpověditelná.
Aristotelés – Metafyzika, 1927, 1946
Aristotelés – Kategorie, 1860, 1958
Avicenna – Kniha definic, 1954
Bacon, R. – Opus tertium, 1975
Carnap, R. – Problémy jazyka vědy, 1968
Descartes, R. – Rozprava o metodě, 1933, 1974, 1992
Duns Scotus, J. – Otázky nad Porfýriovou knihou O univerzáliách, 1975
Fichte, J. W. – Základy všeobecného vedoslovia, 1970
Foglar, J. – Rychlé šípy, souborné vydání, 1998
Hegel, G. W. F. – Fenomenologie ducha, 1960
Hegel, G. W. F. – Logika, 1961
Heidegger, M. – Bytí a čas, 1996
Husserl, E. – Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, 1972
Kant, I. – Kritika čistého rozumu, 1930
Kant, I. – Kritika praktického rozumu, 1944
Kusánský, M. – Výbor z díla, 1977
Leibniz, G. W. – Monadologie, 1841, 1925
Lenin, V. I. – Materialismus a empiriokriticismus, 1945, 1975, 1984
Lindgrenová, A. – Děti z Bullerbynu, 1971
Machiavelli, E. – Vladař, 1940
Nietzsche, F. – Tak pravil Zarathustra, 1914, 1920, 1925, 1968
Nietzsche, F. – Ecce Homo, 1929
Nietzsche, F. – Antikrist, 1991
Platón – Obrana Sókratova, 1970
Platón – Ústava, 1980
Plotínós – Enneady (výbor), 1938
Rousseau, J. J. – O původu nerovnosti mezi lidmi, 1949
Rousseau, J. J. – Vyznání, 1929, 1978
Russell, B. – Teorie poznání, 1928
Sartre, J.P. – Marxismus a existencialismus, 1966
Schelling, F. W. J. – Systém transcendentálního idealismu, 1970
Schopenhauer, A. – O ženách, 1929
Schopenhauer, A. – O animálním magnetismu a magii, 1919
Spencer, H. – Dané pravdy mravoučné, 1895
Spinoza, B. – Rozprava o zdokonalení rozumu, 1925
Spinoza, B. – Etika, 1977
Stalin, J. V. – Otázky leninismu, 1927
Störig, H. J. – Malé dějiny filozofie, 1999
Tomáš Akvinský – Summa theologická, 1937-40
Twain, M. – Dobrodružství Huckleberryho Finna, 1975
Voltaire, F. M. – Hovory protiklerikální, 1912
Voltaire, F. M. – Spisy, 1874
Whitehead, A. N. – Matematika a dobro a jiné eseje, 1970
Wittgenstein, L. – Tractatus Logico-Philosoficus, 1968
Wittgenstein, L. – Filozofické skúmania, 1979
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |