Od r. 1933 nesla hora označení Kutang I, což v tibetštině znamená třeskot a ploché místo a zjevně odkazuje na časté bouře a ploché vrcholové plató. Dnešní název je odvozený od staroindického Manas, což znamená duši. Celý překlad by tedy mohl znít jako 'Hora ducha' (ovšem nikoliv svatého).

Nepál byl až do r. 1949 pro cizince uzavřený a Manáslu tak ležela stranou horolezeckých zájmů. Potom už ale šlo všechno rychle. V r. 1950 se k ní vydal na průzkum Brit H. W. Tilman, účastník několika předválečných himálajských expedic. Pořídil fotografie a zmapoval přístupové cesty. A protože Britové, Němci i ostatní lezečtí národové měli vyhlédnuty jiné cíle, adoptovali si ji Japonci. Od r. 1952 sem každoročně a neúnavně posílali výpravu za výpravou. Čelili nepřízni počasí, dostali přes hubu od rozezlených domorodců, ale napopáté se jim podařilo v r. 1956 dostat na vrchol. Je zajímavé, že první evropskou výpravu k Manáslu podnikli až v r. 1972 Rakušané.

Dnes má Hora ducha pověst technicky lehké, ale poměrně nebezpečné hory. 3 výškové tábory se totiž nacházejí v lavinovém spádovišti, což už se několikrát v historii vymstilo. Navíc výstup je jedním z nejdelších na osmitisícovkách a vrcholové plató přímo vybízí k pokračování k vrcholu. Ale je rozlehlejší než by se zdálo a může se snadno proměnit ve smrtící past. Nicméně i přesto si Normálka vysloužila pověst vhodného počinu pro ty, kteří chtějí vyzkoušet svou první osmitisícovku a nechce se jim na přelidněnou Čo Oju.

Kromě horolezectví nabízí oblast Manáslu i trekový okruh. Měří kolem 180 km a vystoupá se při něm až nad 5.000 m. Není tak profláklý a navštěvovaný jako trek kolem Annapuren, ale i on nabízí fantastické výhledy.

Výstupy    2	Fotogalerie (49)

1. Manáslu ze severu, vlevo ledovcová SV stěna

2. Malebná JV stěna

3. Pohled ze SV

4. Západní stěna (skalnatá vpravo)

5. Manáslu ze západu s vrcholovým platem, vpravo jižní stěna

6. Jižní stěna

7. Panorama masivu Gurkha Himal s dominantou Manáslu

Himálaj    Vrcholy    Manáslu (výstupy)