2006 FT Records 42 min.

01. Když prší 02. Konfrontace s bohem 03. Hornický chléb 04. Pacholkovo zmrtvýchvstání 05. Pocákaná chmura 06. Jak si pro mě přišla smrt 07. Vánoční příběh 08. Listopad 09. Láska zhrzená 10. Koleda 11. Plavovlasá rapsodie 12. Až napadne sníh 13. Zakázka ze Žižkaperku 14. Zbyl jsem tu sám

Záviš neobvyklý. Chtěje ukázat kořeny, nahrál staré songy ze šuplíku (na některé padal prach prý i 30 let). Texty nezvykle měkké a místy dost závažné, muzika prosáklá spíš lidovkama. Poslední dvě skladby jsou nové a už klasické závišovky, trčící hodně nad průměr. Kouzelná je i lyžařská Až napadne sníh s ženským duetem. Ostatní skladby jsou určitě nadstandardní produkcí, ale kdo chce poznat Záviše opravdického, měl by si koupit předchozí šlehu Život je sranda.

Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny
to slunko schovaný je i za tvými vlasy
a možná i za támhletěmi kameny

Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy
a revmatikům loupe v kostech nebo kříži
a všichni vypadají jako mátohy

co naprší tobě Tomáši
co naprší tobě Jane
a copak tobě milý Jonáši?
Štěstí je sotva poznané

Když prší, na tom není snad nic tak divného přece
je to jen kousek deštníkové přítomnosti
a dva lidé zachumlaní v chatě v dece

Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze
alepoň já jsem to tak kdysi dávno dělal
teď už poslouchám jen slaboduché fráze

co naprší lásce pod mostem
co naprší dúze v trávě
a copak pětce odečtené stem
to bych teď rád věděl právě

Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně s nádobím
a nadáváš na připálený rizoto
dokud je ještě čas tak rychle vysedni

Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře
a já pořád nemám strunu sílu vyměnit
podobáš se i mrtvé písni faráře

co naprší nám dvěma jedenkrát
copak naprší nám na plášť
jednomu nic, druhýmu akorát
každému však určitě zvlášť


Na horu vysokou na jámu hlubokou sestoupil shůry Bůh
Lidé se divili zpívat mu začali neměl však hudební sluch
Odemčené nebe absurdně zdvořilé seslalos nám Tebe z děravý košile
nejsi však vousatý jak dítě hebkou máš pleť

Pod bílým kloboukem s šedivým pavoukem vystouplý podlouhlý nos
pasáckou vestičku v tý vestě růžičku soukenné kalhoty bos
v ruce hůl dubovou knoflíky kostěný svatozář bronzovou šáteček vlněný
Oči se dívají na lidský pokolení

Dejte mi lidičky do nebe botičky zaprosil tiše pak Bůh
zpěvu už nechejte a mě poslouchejte já nemám hudební sluch
v nebi jsem zakázal tanec a zpívaní andělům přikázal zanechat létání
křídla pak ustřihnout všem jsem jim najednou dal.

Pak řekl Hospodin mám rád z tabáku dým nahoře kouřit nesmím
vytáhněte váček a z váčku tabáček jestli o to žádat smím
nebeskej kolotoč točí se dokola při západu slunce mě k sobě přivolá
tu chvíli v hříchu já strávit bych s vámi tu chtěl

V Ráji prohibice - pivo též velice z korbele rád bych zde pil
přineste lidičky piva máz maličký řekl a o holkách snil
Přineste slepičku do zlata pečenou z vašeho kurníčku i s lehkou Mařenou
prosím vás o to moc tesklivě hořekal Bůh

Přinesli střevíce hezkej dar od ševce slušely mu velice
a potom slepičku z čistýho kurníčku tabáku čtyři unce
bečku narazili když přišla Mařena a potom odkryli děvčeti kolena
Bůh byl již opilej s Mařenou do trávy leh

Slunce se klanělo k horizontu spělo Hospodin smutnej tu stál
Slunce při západu přišel čas k odchodu řekl pak se rozplakal
S lidmi si potřásl mohutnou pravicí
studem se netřásl slzy měl na líci
za všechno děkoval poté se rozplynul Bůh


Můj švarný synku jenom se podívej
co to máš na hlavě synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
padla mi na hlavu hlušina ze svahu, hej

Můj švarný synku jenom se podívej
jak seš to zmáčenej synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
voděnka studená štolu zaplavila, hej

Těžký až nadlidský je chleba hornický
těžké je na dole žití
Horníci fárají uhlí nám dávají
lucerna pod zemí na práci svítí

Můj švarný synku jenom se podívej
proč seš tak zkroucenej synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
padl jsem z výtahu rovnou na podlahu, hej

Můj švarný synku jenom se podívej
kus nohy schází ti synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
pln uhlí vozíček přejel mi kotníček, hej

Ref

Můj švarný synku jenom se podívej
do břicha díru máš synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
krumpáčem kamarád trefil mě prý nerad, hej

Můj švarný synku jenom se podívej
kde pravou ruku máš synáčku rozmilej

Ach matko, matičko stalo se neštěstí
pravá ruka moje zvostala ve štole, hej

Ref + Ref


Na tom panským dvoře ve tmavý komoře
vypustil pacholek duši
Do rakve jej dali
žalmy vyzpívali tak jak se k mrtvole sluší

Sbohem buď pacholku milený
rychtářem toliko soužený
Sbohem buď milený pacholku
pohřbíme tě na zeleným pahorku

Druhýho dne po smrti víko rakve šramotí
pacholek z mrtvejch vstal
V ruce černou kosu utřel sopel z nosu
k panskýmu dvoru se dal

Ty moje kosičko vroubená
na lidské hlavy stvořená
Dnes v noci budeš mít práci
pacholek z hrobu se vytrácí

Na tom panským dvoře
na okno rychtáře o půlnoci kdosi klepe
Okno svý otvírá ruka kosu svírá
po těle celej se třepe

Co tady děláš pacholku
vždyť máš bejt na zelenym pahorku
Jdu vám popřát dobré noci
hlava se kutálí po koberci

Na řadě teď holka trýzeň pacholka
u dcery rychtáře stál
Zprvu před ní kleknul
starej klobouk smeknul poté ji přes hrdlo ťal

Třináct let věrně jsem sloužil
po panský holce jsem toužil
Černokostní dal vám odplatu
za vaši předžeberní vejplatu


Co má člověk psát když má smutek na duši
co má člověk hrát, když ho ten druhej neslyší

Zůstalo mi v srdci jen pár virů poezie
i když jen z laciné beletrie

Na refýži sám shlížím z bůhví kterých dat
a vím, že alespoň semafor bude za mnou stát

I když není jistý, že ho něco neporazí
naštěstí však náklaďák tu schází

Co má člověk dát, když už není majitel
co má člověk dát, když za ním nikdo nepřišel
Dneska pokoj dej mi do baru běž na destilát
tam se můžeš v klidu s někým smát

Harmoniko hrej vyprovoď mě za město
nebuď na mě zlá má krásná bledá nevěsto
Budeme si tykat předsudky hodíme stranou
vždyť máme společnou cestu danou

Kam má člověk jít, když mu nepasuje klíč
kým má člověk být když neustále běží pryč
jetá deska šumí odezněla čtvrtá věta
já s rukama v kapsách sčítám léta

Po krk já už mám ty psí nálado tebe
kufry sbal a val jinak neručím za sebe
Až se zase zbavím téhle pocákané chmury
v mojich písních budou zase zvonit dury


Ležel jsem na posteli venku padal sníh
já zrovna rozjímal o věcech intimních
dal jsem si v rozechvění z flašky piva hlt
když do kvartýru pro mě přišla kmotra smrt

V obvyklém podobenství kostry človečí
na dveře zaťukala v komoře zvenčí
potvora přihrbená s kosou v pařátách
pozvolna překročila mého hnízda práh

Slušně se představila Jsem smrt obecná
tisíce nebožtíků důvěrně mě zná
Řekla nuže Nachystej se hochu už je čas
a po mých zádech na to lehce přejel mráz

Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko
támhle se posaďte sečkejte maličko
musím se na tu cestu řádně připravit
něco piv z basy vypít dýmku zapálit

Doufám, že pohoštění malé přijmete
a trochu chmelovinky neodmítnete
Nechtěla zprvu já však nedal pokoje
až do lebky jí tekly chladné Prazdroje

Po třetím pivu začala kmotra vyprávět
jak s kosou po zemi se vláčí stovky let
plzeňský rozvázalo smrti čelisti
a o záhrobí vykládala mi zvěsti

Nemusím prý se téhle cesty vůbec bát
říkala zubatá a že mohu být jen rád
V záhrobí totiž vládne pouze klid a mír
povídá budeš se mít lépe než jsi tu žil

Nejsou tam žadný schůze na kterejch jen spíš
z ničeho platit daně nikdy nemusíš
lumpy a práskače tam nikdy nespatříš
rukám klid dopřeješ však hochu uvidíš

I když má každý člověk ze mně pouze strach
jsem vlastně svoboda a vůbec už ne vrah
dost ale řečí co bych se chlubila
od pěny lebku mám však nejsem opilá

A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já
na dlouhou cestu která návratu nemá
Jenom se nebojte i pro vás přijde si
i vám se lidé milí blýská na časy


Kosi mají zmrzlý zobáky
sýkorky a vrabčáci taky
vítr hvízdá je adventní čas
doba Vánoc krutej holomráz

Neválej se Ferdo a pojď sem
je den Štedrej tak ho užijem

Pod vánočnim stromkem ze školky
stojí bečka žádny vokolky
Na ulici štěká čísi pes
máme rybu nezdlábnem ho dnes
Máme rybu na pytlačku lapnutou
nechala nám peněženku zapnutou

S podepřenou bradou u stolu
civíme tu takhle pospolu
cimrou táhne namodralej dým
zalaškovat není dneska s kým

Ferdo běž navštívit azylovej dům
přiveď sem pár holek sežeň cestou rum

Vodtáhli uz všichni kumpáni
stálí pozvaní i nezvaní
Kostelník zamk dveře kostela
alespoň že mše se zdařila
Budem ješte Ferdo chvíli drogovat
pak si zapištíme koledy a spát


Vlasy jsou mokrý nálada pod čokla
do kapsy hluboko a jako naschvál
nikoho nepotkáš široko daleko
i tohle patří k tomuhle životu
s tím nenaděláš nic
tak buďme rádi, že i v tom marastu
hoří nám ještě svíc

Je listopad a počasí je špatný
Je listopad málo platný
Je listopad už jdou hrabáči listí
Je listopad a vítr sviští
Je listopad a vítr sviští

Kde pořád mizíš v tom tichu nažloutlém
kam stále utíkáš nejde tě chytit
nejde tě dostihnout pod prsty unikáš
co ještě zbývá musíš se rozhodnout
v jediné vteřině zas bude lépe zas budeš sedávat
při víně na klíně

Ref


Zamiloval se pán s rukou v sádře
do paní co na chleba se nadře
do paní co denně smývá černé nádobí
tučná výplata ji nezdobí

Zamiloval se pán s bílou sádrou
do paní co denně krouží s hadrou
do paní co denně vstává ráno před šestou
chtěl ji učinit svou nevěstou

Vzal si týden dovolenou
klekl před ní na kolenou
paní ho však hadrem flákla
až mu svíčka z nosu cákla

Neotřesen nepříjemnou kůrou
nevzdával to onen pán s frakturou
počkal si, až se mu všechny rány zahojí
denně skučel ve svém pokoji

Osmého dne vrzly dveře banky
otevřené šéfem centrál banky
známé banky generální byl to ředitel
pán, který na ruce sádru měl

Upravil si černou bradku
dal té paní návrh k sňatku
paní ho však hrncem vzala
a život mu odebrala

Zamiloval se pán s rukou v sádře
do paní co na chleba se nadře
do paní co nyní bručí v temném vězení
a vyčkává na odvšivení
do paní co nyní bručí v temném vězení
což se velmi dlouho nezmění


Zima tu je, mráz štípe mě
poslyšte, co stalo se v Betlémě
poslyšte, co stalo se v Betlémě

Napadl sníh, slyšet je smích
andílkové vozí se na saních
andílkové vozí se na saních

Staří, mladí radost mají,
všichni do Betléma pospíchají
všichni do Betléma pospíchají

Nechci být sám, také spěchám
vždyť se dnes narodil Jéžišek nám
vždyť se dnes narodil Jéžišek nám

Lidé milí jež tu byli
dárkama Jéžiška obšťastnili
dárkama Jéžiška obšťastnili

On tam teď spí andělé bdí
poslové s rolničkou vyzpěvují
poslové s rolničkou vyzpěvují


Plavovlasá rapsodie v zádumčivém mol
ve stařičkém pokojíku v propletenci kol
Deset prstů nad klávesy volně komíhá
z duše člověka padá v té oáze tíha

Ta tíha, kterou dnešek nosí
cylindrová nálada s najatým fiakrem
nonšalantně zaklepala pak vstoupila sem

Odložila rukavičky pověsila hůl
kyvadlové hodiny do tónů ťukly půl
pan Brahms měl zrovna v partu parte

Bledé noty v odřených deskách tenkých jako drát
nedočkavy rozevření kdo z nich bude hrát
Po sloupech papíru mezi linkami pěti
vedla cesta odříkání k tvojím dvaceti

V pokoji plném plných tónů
zhasla svíce u přeslice propletence kol
tikot hodin pijánu vzal vybroušené mol

Klávesy se s panem Brahmsem odebraly spát
necháme si o nich ještě v hluché noci zdát
krásně nám plavovláska hrála


Až napadne sníh na vysoké hřebeny
budem sedět tiše jako pěny u pěny
Sjezdovky zaplní hned troubové s lyžemi
začnou otravovat krásný klid na zemi

Až napadne sníh na vysoké hřebeny
život zase není tak úplně bez ceny
S kamarády v teple u krbu se klábosí
jak se hezky páří tam za vodou v rákosí

Až napadne sníh na vysoké hřebeny
lyžaři to mají tak jako tak sečtený
dovolená v háji, všechny prachy v zadnici
co tím skibordelem chtěli jste říci?

Až napadne sníh na vysoké hřebeny
a na ně vyleze první lyžař šílený
Nedá se nic dělat, chopíme se vzduchovky
pošlem jim pár broků - pošlem rovnou pod krovky


Objednali si mě žižkovští pepíci
abych jim prej trochu vydrhnul palici
Poslali mi koresponďák
napsali kdy přesně jede mi vlak

Copak na to ještě říci
to jsou ti žižkovští pepíci

Děvku poezii švih jsem do futrálu
na nádraží se pak odšoural pomalu
Motorák měl zpoždění však
láhev rumu zakoupil jsem si tak

Se společnicí opicí
brousil jsem k vám milí pepíci

Kořala příjemně hřála mi vnitřnosti
skýtá však ta ludra i jiné možnosti
A tak když jsem přestoupit měl
dál jsem s rumem někam do hajzlu jel

Nejsem jako ti popíci
bohužel žižkovští pepíci

Když jsem obsah flašky obrátil do pupku
kdesi mě vykopli ke všemu zármutku
Ráno futrál v prdeli byl
a tak jsem nešťastně minul svůj cíl

Jen vítr zbyl mi v palici
nedočkali se ti pepíci
Jen vítr zbyl mi v palici
litují žižkovští pepíci


Nikdo mi nevolá nikdo mě neshání
vyflákli se na mě všichni mí kumpáni
Žádnej mě nehledá nebuší na dvéře
neťuká na okno za kliku nebéře

Všechny mý kunčofty vzala si kmotřička
kosou je hladila v tomhle je jednička
všechny je zrušila proto mi nevolaj
přitom je lásky čas pověstný první máj

Zbyl jsem tu sám, jak starej krám
rezavý závity plesnivá brada
Zbyl jsem tu sám, jak starej krám
A čekám kdy na mě přileze řada

Jeden se uchlastal v hospodě na růžku
druhej se udrbal v bordelu na lůžku
třetí z vokna vypad když mával čtvrtýmu
čtvrtýho klepla pak na pohřbu třetímu
pátýho odpráskli omylem na honu
šestej dokokrhal v zelenym antonu
sedmej se přešvihl a rána nedožil
osmej se na hajzlu v prádelně oběsil

Zbyl jsem tu sám...

Devátýho zhaftla kurva rakovina
desátej den na to vyletěl z komína
jedenáctej s károu najebal do stromu
dvanáctej nepřežil domácí sodomu
třináctej dovrkal v Orlický přehradě
čtrnáctej šlauchy si podfikl v zahradě
patnáctej dokejhal když ho sramoval vlak
jedině šestnáctej odešel jenom tak.

Zbyl jsem tu sám...