Výstupy na Veľkú Vidlovú vežu (2.522 m)
Mapa



1. Vidlový hrebeň od Skalnatého plesa



2. Druhé sněhové pole v Cmiteru se obchází zprava



3. Vidlová lávka vedoucí k Lomnickému štítu



4. Žlab z Vidlového sedla



5. Úsek z Vidlového sedla leží spíše na straně Medenej kotliny



6. Skalnatý terén pod sedlem za Druhou vežou



7. Zpětný pohled k sedlu za Druhou vežou a slez do roklinky. Není tak zlý, jak vypadá.



8. Z roklinky na hřeben podle modré smyce



9. Hrubý nástin trasy na Veľkú Vidlovú vežu



10. Sestup z Veľkej k Východnej Vidlovej veži



11. Východná Vidlová veža se dá obejít úsekem se dvěma 'slaňáky'



12. Výstup na Kežmarský štít má více variant


Výstup na Veľkú Vidlovú vežu je lezeckého charakteru. Není těžký, odhadem  II-III . Problémem je orientace, ve věžích a věžičkách okolo panuje menší chaos. Pro neznalé je záhodno trefit počasí bez mraků, což není v okolí Lomnického štítu úplně snadné. Hřeben je také exponovaný. Pro sestup přes Kežmarský štít jsou potřeba slaňovací pomůcky. Lano postačí 40 m.
1. Ze Skalnatej doliny přes Vidlové sedlo Obtížnost:    II-III  

Od Skalnatého plesa se vydáme do Skalnatej doliny. Variant je více, buď napřed po k Huncovskému štítu a poté po mužicích odbočit doleva nebo za Skalnatým plesem opustit stezku a vydat se nahoru po šutrech.

První sněhové pole v Lievikovom kotli oblézáme zleva. V místě, kde je terén trochu mírnější, přejdeme přes věčný potok doprava. Zprava také obcházíme druhé sněhové pole už v Cmiteru. Při výlezu na Vidlovou lávku oblézáme nepříjemný žlábek zprava. Lávka míří k Lomnickému štítu a dovede nás pod žlab, spadající z Vidlového sedla. Tento je nepříjemný a obzvlášť v horní části tuhne ( II ). Žlabem až do sedla.

Odtud následuje poměrně lezitelný žlab doleva už spíše na straně Medenej kotliny (foto 4). Na jeho konci doprava a skalnatým terénem se dostaneme do dobře identifikovatelného sedla za Druhou vežou. Pod ním se nachází menší skalní okno. Ze sedla je potřeba slézt na druhou stranu do roklinky se sutí na dně (foto 7).

Pozn: roklinka je pravděpodobně přístupná i ze spodní části žlabu do Vidlového sedla, takže není nutné lézt až na sedlo.

Roklinkou nepokračujeme přímo, ale lezeme doprava podél modré smyce (foto 8). Dostaneme se na hřeben a poté do dalšího žlábku, ze kterého uhneme opět doprava a poté už po chvíli po šutrech dorazíme na vrchol.

Sestupujeme buď po stejné trase nebo zajímavěji Vidlovým hřebenem ke Kežmarskému štítu. Hřeben je exponovaný, ale lezitelný i bez jištění. Ještě před Východnou Vidlovou vežou jsou dvě slanění. První z kvalitního borháku a druhé krátké z kamenného zubu z rezavého a kurevského kroužku. Východná Vidlová veža už je terén pro lezení s jističem. Dá se ale obejít zleva. Opět jsou tu dvě slanění, tentokrát z Tatranských slaňáků (pochybné smyce obhozené o šutr). Ze spodního 'slaňáku' vede lano až pod Kežmarskou štrbinu.

Zpod Kežmarskej štrbiny na straně Medenej kotliny vedou šutrovité žlaby ke Kežmarskému štítu. Je zde vícero variant, v horní části lze i traverzovat doprava. Terén je lehčí než na Vidlovom hrebeni.

Z Kežmarského štítu už sestoupíme 'standardním' způsobem do Huncovského sedla. Odtup potom strmým a nepříjemným žlabem do Skalnatej doliny nebo delší, ale příjemnější variantou do Huncovskej kotlinky a na magistrálu.

Další informace o Vidlovém hřebeni a výstupech na Západnú a Východnú Vidlovú vežu jsou k nalezení zde.