|
|
| 1. Z doliny Kežmarskej Bielej vody a zpět | Obtížnost: Z |
)
- rozc. v dolině Bielej vody (0:25) - Šalviový prameň (0:30) - Chata pri Zelenom plese (1551 m) (2:00) - Jahňací štít (2:00)
- zpět stejnou cestou (4:00).
Celá cesta vede po . Od zastávky Biela voda mezi Tatranskými Matliarmi (boha, to je názov)
a Kežmarskými Žlabmi se vydáme dolinou Kežmarskej Bielej vody. Procházíme po široké cestě pásmem lesa přes Šalviový prameň,
a stále vzhůru mírně stoupajícím terénem. Po přechodu do pásma kleče brzy uvidíme Chatu pri Zelenom plese. Až k plesu cesta
není nijak obtížná - vede podél potoka a neklade velké nároky na fyzičku, ale je možné zde přestávkou a svačinou zkoncentrovat síly.
Pak se totiž vydáme do kosodřevinou zarostlého prudkého svahu po žluté značce na práh Červené doliny. Odtud je krásný pohled
na Dolinu Zeleného plesa ohraničenou Jastrabiou vežou (2137 m), Čiernym štítem (2429 m), Pyšnými a Kežmarskými štíty.
Následuje opět méně náročný postup dolinou, mezi Karbunkulovým hřebenem po levé a Kozím štítem (2111 m) po pravé straně, až pod Kolový priechod. Do něho vystoupíme za pomoci řetězů, vyhoupneme se na hřebínek, po něm jdeme (už bez řetězů) asi pět minut doprava a nakonec se vyškrábeme až na balvanitou vrcholovou pyramidu Jahňacího štítu. V této partii opět pozor na uvolněné kameny.
Rozhled z vrcholu je velmi působivý, neboť v těsné blízkosti Jahňacího štítu směrem na východ leží Kopské sedlo (1750 m). V něm končí Vysoké Tatry a dále pokračuje dolomito-vápencový hřeben Belianských Tater. Malebné panorama, doplněné na jihu Lomnickým (2633 m) a na západě Ľadovým štítem (2627 m), patří k nejkrásnějším v Tatrách. Při jeho obdivování je však třeba myslet na cestu zpět a vydat se na ní včas, abychom nedocházeli túru za tmy v lese. Při cestě zpět se na hřebínku před Kolovým priechodom vyplatí dávat více pozor na značení, mezi skalkami je snadné přehlédnout odbočující cestu do doliny.
Sestup probíhá po stejné trase.
| 2. Z Kopského sedla | Obtížnost: I |
Z Kopského sedla se vydáme po stezce k severnímu hřebeni Jahňacieho štítu. Přes Jahňací hrb (obcházíme zprava) se dostaneme k vlastnímu hřebeni.
Zde máme dvě možnosti. Trasa přímo hřebenem má obtížnost místy II. Jednodušší variantou je traverzovat po viditelné pěšině severní svahy.
Traverz je dlouhý a místy se až zdá, že horu obchází a nevede na vrchol. Nicméně u žlabu, kde terén tuhne, se cesta otočí doleva do svahu a
začně strmě stoupat. Dovede nás až za vrchol na sedélko na . Odtud už značeně za 10 min. na vrchol.
Tato varianta má obtížnost I.
