Zvrácený
Zvrácený (FRA, 2002)
Režie: Gaspar Noé

Pierre dá dohromady svou bývalou přítelkyni Alex se svým kamarádem Marcusem. Alex je poté v podchodu brutálně znásilněna a rozmlácena téměř na kaši. Pierre s Marcusem berou spravedlnost do svých rukou a vydávají se po stopě do gay-klubu, kde po různých potyčkách zabíjejí nepravého.

A to je vše. Aby tento poměrně triviální příběh oživen byl, přichází ke slovu resuscitační prostředky. Děj je vyprávěný od konce, čili na začátku sledujeme zraněného Marcuse, vynášeného saniťáky z homosexuálního klubu. Tento klub zde ovšem není líčen jako teploučký útulek, nýbrž jako hotové inferno, kam by nikdo se zdravým rozumem v životě nevkročil. Postupně se prokousáváme až ke klíčové scéně v podchodu, kterou se režisér rozhodl natočit tak šokující, aby i divák celým dějem otrávený podle ní si film do paměti vryl. A docela se to podařilo. Statická kamera asi 10 minut bez jediného střihu sleduje Alex zprvu mrdanou do prdele a posléze mlácenou jak zvíře.

Všechna čest oběma hercům, kteří toto všechno dokázali na jeden zátah provést. Menší čest režisérovi, který se bohužel jenom rozhodl prvoplánově šokovat. Protože kromě těchto 10 minut na filmu nic moc zapamatováníhodného není. Svět je nám tu obligátně zobrazovaný jako podivné divadlo zalidněné více či méně zvrácenými postavičkami a tragédy. Takových už bylo. Ani zpětný chod děje není žádná novinka, něco podobného bylo k nalezení už v Mementu nebo i v Pulp Fiction.

Máme za to, že místo programově Zvrácených filmů vyplatí se spíše shlédnout Pátek 13., který si alespoň na nic nehraje.