Kostka


Kostka (CAN, 1997)
Režie: Vincenzo Natali

Několik lidí se probudí v bizarním bludišti, které se skládá z krychlových místností. Každá má jinou barvu a vede z ní šest průchodů do místností dalších.

Nikdo netuší, jak a proč se sem dostal, ale všechny spojuje jediné - co nejrychleji se dostat ven. Věc však nebude jednoduchá. Některé místnosti totiž skrývají smrtelné pasti, které brutálně a okamžitě zabíjí. Například kyselinou stříkající do obličeje či důmyslnou soustavou ostrých břitů, které oběť nakrájí na úhledné gulášové kostičky. Pasti se spouští různě, některé zvukem, jiné pohybem, další vlhkostí atd.

Postupně se ukazuje, že ve zdánlivě nesourodé skupině postižených má každý svůj význam. Například studentka matematiky zjišťuje, že pasti jsou rozpoznatelné podle prvočíselného rozkladu devítimístného čísla každé místnosti a uprchlý trestanec má slušné know-how jak se pastím vyhýbat. Jenže počet pozůstalých se neustále ztenčuje, narůstá vyčerpání, hlad a žízeň a všichni začínají ke svému úděsu zjišťovat, že největším nepřítelem nejsou vražedné pasti, ale oni sami.

Kostka je klasickým příkladem filmu za dvacet dolarů, který ale může klidně fungovat, je-li postaven na dobrém nápadu. A to je. Všichni herci jsou nounejmové, což přispívá k civilnosti a také k tomu, že si člověk pokládá otázky typu 'Šlaka, jak bych se teď choval já?' A většinou nedochází k nijak lichotivým odpovědím.

Úspěch a neotřelost Kostky si vysloužily ještě tuším další dva díly, které ale neprošly sítem dějin.